Historie
Obec Písek se nachází v oblasti nejvýchodnějšího výběžku území Moravskoslezského kraje. Centrum obce leží v nadmořské výšce 410 metrů v Jablunkovské brázdě na pravém břehu řeky Olše. Ze severu zasahuje na území obce masiv Slezských Beskyd s nadmořskou výškou kolem 900 metrů, po jehož hřebeni se táhne státní hranice s Polskem. Zde se nacházejí i nejvýše položená místa katastru obce. Jižní hranici obce tvoří rovněž horský masiv. Je jím Jablunkovské mezihoří s dominantní vyhlídkovou horou Gírovou vysokou 840 metrů. Na východě Písek sousedí s obcí Bukovec, nejvýchodnější lokalitou celé České republiky. Západně od obce leží spádové město celého regionu Jablunkov.
1800 obyvatel obce Písek tvoří nejen Češi, ale i významná národnostní menšina Poláků. Obec má více než 19 hektarů zastavěných ploch s největší hustotou obyvatel v jejím centru a dále pak podél řeky Olše, kde vede i regionálně významná komunikace spojující Jablunkovsko s polskou oblastí kolem Istebne. Část obyvatel obce žije rovněž v malebných pohorských usedlostech a samotách.
Obec má rozlohu 1545 hektarů, z toho nejrozsáhlejším druhem pozemku jsou lesy, které zabírají až 56 % uvedené plochy. 37 % rozlohy připadá na zemědělskou půdu, ale pouze její jedna pětina je orná a zbytek tvoří louky využívané především jako pastviny.
Historie obce je od počátku spjata s těšínským knížectvím a souběžným kulturním vlivem českého a polského, ale i uherského historického státu. Samotné knížectví bylo ovládáno jednou z větví polského panovnického rodu Piastovců. Těšínská knížata byla přirozeně spjata s polským kulturním děním. Mnohdy ovšem vysloveně uznala suverenitu českých králů, jako například těšínský Piastovec kníže Měšek uznával suverenitu českého krále Václava II. nebo kníže Kazimír I. přísahal věrnost Janu Lucemburskému, a potvrzoval tak lenní vztah svého knížectví ke koruně české a spadal pod její vliv. Roku 1653 po smrti posledního piastovského panovníka připadá těšínské knížectví jako odumřelé léno Habsburkům. Stopy po jejich panování se dochovaly v obci až dodnes. Na polesí stojí například stylová roubená lovecká chata, kterou si dali Habsburkové postavit poblíž lokality Bahenec. Na dnešní stanoviště byla z hlubokých hvozdů jedlo-bukového lesa přemístěna teprve před nedávnem. Jméno markýze Gera zase připomíná blízká hora Gírová. Uherský stát ovlivnil život měst a vesnic peněžním i výměnným obchodem. Horské oblasti knížectví zasáhla a značně ovlivnila Valašská kolonizace, přicházející do Těšínského Slezska právě z Uher. Tento trojí česko-polsko-slovenský kulturní vliv je rozhodující v životě občanů obce i dnes.
Významným činitelem ve vývoji obce byla i jeho poloha v okrajové části Slezska poblíž hranic dalších historických zemí, a to Uherska, Moravy a sousedního Polska. Tyto země udržovaly čilé obchodní kontakty. Byly rovněž propojeny potřebnými cestami. Především obchodní stezka, vedoucí z nedalekých Uher přes Jablunkovský průsmyk dále k Baltu nebo do Vratislavi či Haliče, měla klíčový význam při kolonizaci Jablunkovska a vzniku četných okolních obcí, mezi něž patřil i Písek.
Nejstarší dochovaný písemný doklad o Písku je z roku 1466, který zmiňuje skutečnost, potvrzenou těšínským knížetem Václavem Adamem, že písecký fojt Matěj Grazycz prodal fojtství do dědičného vlastnictví jistému Janczovi. Hodnost fojta byla společenskou funkcí. Fojt byl představitelem usedlíků v dané oblasti a zodpovídal se přímo těšínskému knížeti, kterému také odváděl daně. Z řečeného vyplývá, že obec již v době zápisu převodu majetku existovala a vznikla před výše uvedeným datem.
Historie školství v Písku je na tak malou obec velmi pestrá a zajímavá. O založení „své“ školy se totiž snažilo hned několik skupin občanů. Jejich snaha o vyučování svých dětí začínala většinou velmi prostě v soukromých staveních, kde se děti scházely, aby se naučily alespoň číst, psát a počítat. V centru obce se dnes nacházejí hned tři školní budovy. Nejstarší z nich je polská škola, která byla založena již v roce 1874. Od roku 1997 podléhala ředitelství polské školy v Bukovci. Historie českého školství je spjata s rokem 1923, kdy byl proveden první zápis žáků. Zpočátku se učilo v soukromém stavení u Koždoňů s popisným číslem 23. Budova české školy byla otevřena 4. září 1927. Třetí skupinou občanů, která usilovala o vlastní školu, byli horalé obývající horské samoty Bahenec a Bystré. Jejich děti totiž nemohly pro značnou odlehlost místa pravidelně navštěvovat některou z již existujících škol, a tak se jejich rodiče rozhodli postavit na vlastní náklady a na svých pozemcích místní školu. Iniciátorem stavby byl Jan Byrtus z osady Bystré, který učil okolní děti ve svém soukromém domě č.p.127 číst a psát. Své dílo dovršili 12. září roku 1873, kdy byla otevřena jedna třída. Byt učitele, který byl součástí školy, teprve čekal na své dokončení. Dodnes tato velice malebná roubená stavba se zvoničkou připomíná svým návštěvníkům úsilí zdejších obyvatel i dávnou historii. Je zároveň důstojným reprezentantem nejstarší školní budovy na území obce. Svému původnímu účelu bohužel přestala sloužit v roce 1974, kdy došlo ke zrušení málotřídních škol. Život obce se ale nezastavil, našel si jen jiné cesty. O tom svědčí i fakt, že 28.6.2002 došlo k „poklepání“ základního kamene nové přístavby české školy. Dne 1. září roku 2004 byla budova slavnostně otevřena. Nyní ji navštěvuje celkem 260 žáků a je plánována její další přístavba. Pro obec je to velmi povzbudivá událost i proto, že současným trendem v mnoha oblastech republiky je postupné rušení desítek škol z důvodů nedostatku žáků.
Tradičním způsobem obživy obyvatel bylo zemědělství. Šlo především o pastevectví, chov dobytka a pěstování brambor jako základní plodiny. V zimním období, kdy zemědělské práce ustaly, se lidé věnovali ručnímu zpracovávání vlny, lnu a výrobě oblečení pro vlastní potřebu. Některé domácnosti vlastnily tkalcovský stav, a věnovaly se tudíž tkaní plátna. Výrobky, které sami nespotřebovali, mohli prodat na pravidelných trzích v nedalekém Jablunkově. Lidé si mohli přivydělat také prací v okolních lesích. Zejména gazdové se svými potahy často odjížděli do lesa stahovat klády vytěžených stromů. Tradičním řemeslem v obci, spjatým se starým mlýnem a zmiňovaném již v urbáři z roku 1692, bylo mlynářství. Nová pracovní příležitost se obyvatelům Písku i celého širokého okolí naskytla poté, co byly roku 1839 založeny železárny v Třinci. Podnik se rychle rozrůstal a mohl zaměstnávat stále více dělníků. Tradiční způsob obživy se tak pro mnohé dělníky stal už jen doplňkovou činností.
Současná obec skýtá svým obyvatelům i návštěvníkům řadu služeb. Písek nabízí standardní občanskou vybavenost: síť maloobchodů s potravinami a smíšeným zbožím, poštu, butiky s oděvy, řadu pohostinství, kadeřnictví, prodej květin a keramiky, železářství a podobně. V obci pracuje i soukromá pekárna a své výrobky distribuuje do místních i okolních prodejen.
V obci je po celou sezónu čilý turistický ruch. Okolní hory totiž skýtají svým návštěvníkům mnoho míst k odpočinku, aktivní rekreaci, sportu i zábavě. Vnímavým návštěvníkům odhalí i mnohá krásná a romantická zákoutí. Nejvýznamnějšími centry rekreace jsou střediska Bahenec a Polanka. Chata Bahenec leží v nadmořské výšce 770 metrů a nabízí komplexní rekreační vybavení jako restauraci, bazén, tenisové kurty, minigolf a v zimě také upravovanou sjezdovku s lyžařským vlekem. Atraktivitu místa zvyšuje krásný výhled na Moravskoslezské Beskydy, Malou Fatru a při velmi dobré viditelnosti i na Západní Tatry. Středisko Polanka nabízí spolu s tradičními i mnohé nadstandardní služby jako například vyhřívaný venkovní bazén, bowling a tři lyžařské vleky. Má rovněž několik dobře upravovaných tenisových kurtů, zasazených do svahu kopce v těsné blízkosti lesa. Všechny rekreační objekty jsou propojeny značenými pěšími i cyklistickými stezkami euroregionu Těšínské Slezsko.
Významnou lokalitou obce je přírodní rezervace Plenisko, jejíž území bylo chráněno již od roku 1922 a za rezervaci vyhlášeno 4.7.1956. Jedná se o pozůstatek jedlobukového karpatského pralesa, typického pro tuto oblast. V roce 1998 byla rezervace rozšířena z původních 16,25 na 24,32 hektarů s padesátimetrovým ochranným pásmem. Rezervace je významným biotopem lesní fauny a chráněné nebo vzácnější lesní flóry (např. hořce tolitovitého, žebrovice různolisté, pižmovky mošusové nebo kyčelnice žláznaté). Četné jsou velmi staré jedle, buky, javor klen a smrky. Pramení zde hraniční potok Bystrý. Rezervace slouží k lesnickému výzkumu, ale je po značených naučných stezkách přístupná i veřejnosti.
Koncem osmdesátých let byl v obci pomoci vrtu objeven zdroj termální vody s vysokým obsahem soli. Jeho případné lázeňské využití dává obci dobrou perspektivu dalšího rozvoje.
Svou polohou, vybaveností a přírodními podmínkami má obec všechny předpoklady stát se oblíbeným a vyhledávaným střediskem.
